Z Leonu do Santiaga aneb Camino 2011 - část třetí

Agro, eukalypty, mlha, spousty ovoce - jinými slovy procházka Galícií až k branám Santiaga. Několik dobrovolně nedobrovolných natažení denních pochodů v kontrastu s relaxem v cílových místech etap. Obrovská vedra versus ranní mlhy a chladno. Kamenný středověký města versus zemědělský usedlosti, stěží se kvalifikující v kategorii obydlených zatáček. A všudypřítomný krávy.

Z Leonu do Santiaga aneb Camino 2011 - část druhá

Přechod Leónskejch hor - 127 kilometrů nahoru a dolů, přes Ponferadu, obávané O Cebreiro, až po Triacastelu. Pro mě osobně asi nejhezčí část našeho putování zemí španělskou.

Zugspitze 2011

Doslova za humny se ukrývá pohoří Wetterstein, vápencový masiv tyčící se místy až  2000 metrů nad okolní krajinou. Korunním princem je Zugspitze, se svými 2 962 metry nejvyšší hora Německa, a taky cíl našeho víkendovýho výletu. Sestava, původně čítající 6 lidí, nakonec vykrystalizovala (ach ty rýmičky) v silnou čtyřku Jitka, Pavla, Pavel a moje maličkost.

Reintal

Z Leonu do Santiaga aneb Camino 2011 - část první

Madrid, León a prvních 50 kilometrů Camina, splněných přechodem mesety, zpestřených několika pěknejma městama po cestě. Cíl - Astorga. 

Hospital de Orbigo

Camino de Santiago 2011

Viděl jsem krásnou španělskou přírodu i škaredý skladový areály, lány kukuřice a spousty vinic i průmyslový okraje měst, šel jsem po horskejch pěšinkách i asfaltu dálkovejch silnic, viděl jsem nádherný paláce, malebný vesničky i polorozpadlý kamenný boudy, poutníky dojatý k slzám při mši v Santiagu i hlučný turigrinos. Pouť do Santiaga má mnoho odstínů, pod nimi však pulsuje životem společná linie. Dostane se vám to pod kůži, pomalu a nenápadně, ale nakonec si to uvědomíte - ta atmosféra společně sdílenejch útrap cesty, krátkodobý i dlouhodobý přátelství, ta obrovská variace zajímavejch lidí, který potkáte - všechno tohle vás nutí myslet na jedinou věc. Kdy se sem vrátím?

Fisterra

Každá cesta vede do Santiaga

"I cesta může být cíl."

Křesťanství, spiritualita, hledání sama sebe, výzva zdolání 25-30 kilometrů denně po dobu několika týdnů... Důvody jsou různý, cíl je vždy stejnej. Katedrála v Santiago de Compostela. Je tomu tak dnes stejně jako před několika sty lety. Zaprášený, unavený postavičky s holí v ruce a hřebenatkou, symbolem Camina, na batohu. Za pár dní rozšíříme jejich řady na cestě.

West Highland Way, Skotsko 2010

Plán na tuhle akci se rodil v mý hlavě dlouhou dobu. Prvopočátky byly někde v roce 2009, kdy jsem fascinovanej filmem Into the Wild začal hledat informace o trecích na dlouhý vzdálenosti. Náhoda mě pak zavedla na stránky o West Highland Way, a já jí okamžitě propadl. Stopadesátikilometrová "procházka", ilustrující nejrůznější podoby Skotska, od předměstí Glasgow, přes farmy a jezera až po highlands na severním konci mě pohltila, a já začal plánovat. Nakonec všechno vyšlo až o rok později. Spoluúčastníci Lenka s Petrem byli patřičně instruováni o záludnostech skotskýho počasí, neodbytných midges a mojí strašlivý povaze, a přesto je to neodradilo.

Glencoe z jihu

Poloniny 2009

Při vyslovení jména Poloniny si většina lidí představí... nic. Přestože to je národní park, moc lidí o něm neví, a není se čemu divit. Izolovanější krajinu si ve střední Evropě jde jenom těžko představit. Řetěz kopečků a kopců na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny jsme si vybrali jako ideální cíl další Humi expedice, přelom října a listopadu dával naději na "zajímavý" počasí a sestava spočívala v 8 humácích a jejich kamarádech.

Pohled z hřebene Polonin

Jarní Tatry 2010

Po úspěchu na Zugspitze a v Poloninách jsme si s Honzou v práci řekli, že je čas na něco víc HC. Volba padla na Tatry v zimě. Původní plán byl přechod Rysů na Morskie Oko, ale z Polska by se blbě dostávalo domů, takže jsme nakonec vymysleli Téryho chatu a kopce okolo - Baranie Rohy a Malý ľadový štít. Termín - prodlouženej víkend od 27. do 29. března.

Prostredný štít ze Sedielka

Mont Blanc a Gran Paradiso 2010

Pokračujíc v tradici každoročních výstupů na nějakýho alpskýho velikána jsme letos zamířili na ten největší - Mont Blanc (4 810m). K tomu jako bonus italský Gran Paradiso (4 061m) na aklimatizaci. Vidina nejvyšší hory Evropy zlákala 11 šílenců, připravenejch na týden opustit pohodlí postelí, zanechat zápecnictví a v mrazu, větru a vesměs nehostinejch podmínkách dobejvat "Kopec".

Mont Blanc z italský strany